Bez karty nechodit

Chvilku jsem váhala, jak nazvat „eurodesky“, protože jsem ten název nikdy nepochopila. Už vůbec jsem nepochopila, proč tomu někdo říká „košilky“ – když jsem to zaslechla poprvé, myslela jsem, že jsem asi prodělala mrtvici a neumím přiřazovat věcem správné významy, kdežto všichni ostatní to zvládají. Pro mě to byly vždycky „takové ty folie na papíry“ a s tímto označením jsem si spousty let vystačila. No ale to jsem odbočila, že.

Pravdou je, že kancelářský svět je takový stát ve státě, příběh v příběhu. Ona už jen cesta z domova nebo po bujaré noci třeba i z domova někoho jiného (jojo, i to se stane) do kanceláře je jiná, specifická. Ráno se všichni doma (kdekoliv se po noci ocitli) snaží dát do kupy, aby vypadali trochu inteligentně a k světu a neutrhli si před ostatními v kanceláři ostudu. Snídaně, kafe, něco alespoň normálního hodného pro office práci na sebe a hlavně nic nezapomenout. Mobil, klíče, peněženka, KARTA!!! Bez karty se ani do práce neobtěžujte chodit. Tahle divná bílá nenápadná věcička má velký význam. Bez ní se prostě do kanclu nedostanete. „Neprojdeš dál!“, řekl by Gandalf (v tomto případě recepční z budovy kancelářské). Někdo se bez ní neobejde také pro to, že si musí v práci „pípnout“. Bez „pípnutí“ jakoby ani ten den neexistoval – jak kruté.

Měli jsme v kanceláři takovou specialitku, my jsem si bez ní totiž ani nedošli na záchod. Respektive na záchod ano, ale zpět už ne. V těchto případech bylo možné nenápadně okounět poblíž vchodu, jakože jsem zrovna teď přišla a už už vyndavám kartu, ale z čista jasna se objeví nějaký jiný příchozí a předběhne Vás, pípnutím otevře dveře a vy se vsoukáte dovnitř s ním. To je ideální řešení. Pak je ale bohužel velice častá druhá možnost a to ta, že ačkoliv stepujete kolem dveří věčnost, máte nazkoušený nevtíravý ledabylý příchod ke dveřím asi padesátkrát, nikde nikdo, kdo by Vás mohl u dveří s otvíráním předběhnout. Takže se musíte ponížit k nejhoršímu a zazvonit na zvonek. Recepční nebo kdokoliv, kdo se obětuje, a zvedne zadinku ze židle, Vám bzučákem otevře a neodpustí si výraz typu „Ty jako nemáš kartu nebo co?“ nebo také výraz „Ty vole, zrovna kvůli Tobě jsem musel vstávat, jo?“. Nemluvě o tom, že většina ostatních zvedne hlavy od počítačů a zírá, kdo že to zrovna přišel. V kancelářích typu open space nikomu nic neunikne a po vydatném upozornění (zvonek) už vůbec ne.

Mít tedy ráno v kabelce kartu je jen část úspěchu. Úspěch však zaznamenáte pouze tehdy, kdy ji zvládnete nosit při každém odskočení s sebou. K tomu, abyste na ní nezapomínali, má sloužit i svítivě modrá tkanička, která je ke kartě přichycena. Někdo by si řekl, jéé, skvělý vynález, prostě si jí dám na krk a nemusím nic řešit celý den. Má to ale háček. Nošení této karty na krku je z nějakého asi historicky daného důvodu v kanceláři zapovězeno. Ne, určitě to není zakázáno, ale je to velice out a člověk na sebe přiláká ještě mnohem více nelibé pozornosti. Šňůra je tedy takový Danajský dar. Chudák nováček tohle kolikrát netuší a kartu opravdu nosí na krku. Nicméně maximálně po týdnu toho nechá. Ovzduší je takové, že sám vycítí, že něco není v pořádku, že se liší od ostatních a nakonec zjišťuje, že je i neoblíbený. A tak po vzoru starších zkušenějších kancelářských mazáků kartu hezky tkaničkou obmotává a nosí ji jedině v tlapce nebo v kapse anebo po mém vzoru ji věčně zapomíná. Na tohle (a vlastně i spoustu dalších věcí) mám v kancelářském životě vlastní kategorii.

Další zkouška dne Vás čeká při odchodu domů. Odchod se obejde bez karty. Na první pohled tedy jednoduchá věc. Nicméně zkuste si tipnout, jak bude vypadat ranní příchod, když ji v práci odpoledne zapomenete. A jelikož člověk při odchodu z práce je takový rozpustile šťastný a s tupým unaveným výrazem ve tváři, je více než pravděpodobné, že ji zapomenete.