Den prvý

V kalendáři označeno jako den D – odlet do neznáma. Let do Moskvy pohodička. V Moskvě všichni jak naschvál přestali mluvit česky, každý byl nakažen ruštinou nebo jinou hatmatilkou. To se dalo čekat, ale stejně to zarazí :-). Slavný přílet na ŠEREMETĚVO 2, terminál F proběhl nejspíš tak, jak měl, ale stejně bych čekala, že nebudeme přistávat na poli, na kterém se náhodou začal objevovat asfalt.

Přejezd na terminál D se nepovedl. Bylo to nejspíš tím, že už se tam nepřejíždělo (postavili galerii, která terminály spojovala). Takže hledání autobusové zastávky bylo pošetilé, nástup do maršrutky zbytečný, výstup bolestivý (nízký strop a mé vysoké čelo se setkali) a pan autobusák se nám vysmál, proč chceme jet busem, když stačí jít do třetího patra terminálu F a projít galerií. No nic. Taxikáře odháníme, jak můžeme, každý tvrdí, že je nejlevnější a podobné nesmysly. Po chvíli jsme na hlášku „Děvušky, taxi?“ alergické. Po shledání s terminálem D jsem si naivně myslela, že koupím za pár rublů v automatu pití...omyl, byly tam pražské ceny, alespoň něco připomínalo domov.

Z letiště jsme frčeli autem svižně s poslechem svižné disco hrůzy v rádiu (stanice Evropa plus). Řidiči moc neřeší pravidla silničního provozu, pokud zde nějaká mají (vlastně jezdí vpravo – jediné pravidlo). Dopravní značky nebo ukazatele potkáte zřídka. Zatáčíme kolem nějaké staré rozpadlé továrny, abychom za ní následně uviděli naší kolej v podobném stavu. Pokoj jen trošku připomíná bordel nebo pokojík pro malou princeznu (růžové tapety s flitry, povlečení s růžemi). Ochutnávka vody z kohoutku nepřekvapila, nedá se to pít. Žízeň se dá akorát tak zaspat.