Den šestý

Placení koleje bylo jako nepovedený vtip. Chtěli po nás 75 euro za tři měsíce. Paráda, eura mám. Po úspěšném hledání kasy ale zjišťujeme, že to chtějí v rublech. Jako svědomitá cizinka jsem už více peněz raději nechala doma, takže u sebe vážně dalších 3000 rublů nemám. No nic, skočím do přízemí do bankomatu. Škoda, že bankomat „ně rabotajet“, hurá do slavné Sberbanky vybrat další 3000. Snaha o zkopírování víza a pasu ve školní kopírce také neúspěšná. „Aparat ně rabotajet.“ :) Už to zní jako klišé.

Kromě toho, že jako cizinka musím platit za každý den v Rusku 2 rubly, tak musím ještě přečíst pravidla, jak se zde mám chovat, potvrdit je podpisem a odevzdat školním úřednicím milion fotek. Naivně jsem přišla jen se třemi - chtěli jich po mě 5.

V rámci poznávání nové kultury se jdu vyfotit do „FOTO Studii“, která se nacházela nedaleko od školy. Tato komůrka je velká asi jako koupelna u nás doma v ČR. Fotograf si mě šteluje celkem neúspěšně, protože jeho posunkům moc nerozumím. Ale podařilo se a já dostala „krásné“ černobílé fotky vytisknuté na obyčejném papíru. Co jsem mohla taky čekat, že.

Den ve škole byl náročný. Číňané se stihli asi tak třikrát rozmnožit a z té jejich hatlamatilky už pobolívá hlava. Úřednice nestíhají a ostatní Rusové se snaží projít chodbou ucpanou Asiaty. Představili nám děkanku fakulty pro cizince. Dohadovala se s jedním profesorem o našich předmětech, asi v tom mají sami trošku chaos. Alespoň něco zde funguje obdobně jako v Plzni :).

Venku je asi 30 stupňů, takže po vyřízení dokumentů a focení valíme z podzemí tramvají domů. Místo stroje na cvakání jízdenek při vchodu do „metra“ sedí dvě paní a posilují celý den, když železným jakoby strojkem na maso cvakají cestujícím lístky.

Odpoledne nás čeká návštěva obchodního centra, kde marně hledáme signál wifi. Kolemjdoucím připadáme jako exoti. To asi netuší, jak exoticky připadají kolikrát oni nám.