Rusko mě poznalo na vlastní kůži

Co tu budeme jíst? A nebudeme šilhat z těch čtverečkovaných sešitů? Mno, čas ukáže… Kuřecí je nejlevnější varianta masa. Maso už mi chybělo, takže přepínám na kuřecí režim :). Koupit si ale třeba velkej sešit za normální cenu je nejspíš nemožné. A ještě k tomu píšou hlavně do sešitů „v kljetku“ (čtverečkovaný). Překvapilo mě, že si mražené potraviny můžete navážit podle sebe. Krevetami počínaje, přes jahody, maliny, pelmeně a… Celý článek ›

A po svátku se dělá co? Nic. To bychom mohli zmáknout… Odpočinek. Myslím, že nebudeme jediné, které po včerejšku odpočívají. Navíc „pagoda“(počasí) je opět nesnesitelná, přes 30 stupňů určitě. Večerní procházka už je ale příjemná, i když pirog s játry a bramborami mi teda zrovna nezachutnal. Nechápu, proč rvou brambory do listového těsta. A ty houby by si taky mohly odpustit (s houbama si na mě nepřijdou).Odpočívám natolik odhodlaně, že už… Celý článek ›

Když slavit, tak pořádně. Když svátek, tak obrovský.Když přehlídka, tak megalomanská. Schody k památníku Mamaev Kurgan „Děň goroda“.To znamená, že Mamaev Kurgan se od rána změnil v průvody lidí. Pánové jsou v uniformách a dost dam ve svatebních šatech, dnešek je na svatbu jak dělaný. Nejsme jediné s foťákem v ruce, ale určitě jsme jediné, které tento den při procházení kolem „Věčného ohně“ neprožívají tak jako rodilý Rusové nebo Ti,… Celý článek ›

Všude jen chaos a písek. Rusové vše řeší na poslední chvíli nebo jen v extrémních situacích. Jinak to neumí. Děkanát se proměnil v přeřvávající se skupinku lidí nad hromadou papírů. Nešlo o klasickou výměnu názorů, ale o přeřvávání se jako na burze. My jsme se nic moc nedověděly, snad jen to, že normální, nám známý rozvrh hodin, nikdy neuvidíme :). Valentina Alexandrovna nás v hodině praktického jazyka učila dýchat a zpívat, mluvit ještě… Celý článek ›

Vichřice je stále s námi. Neopouštějí mne ani rozpačité dojmy ze školy (budovy, lidí, místností, všeho). Celé město se již chystá na velký den – Děň goroda. Opět vichřice. Opět na nás paní učitelka na praktický jazyk, Valentina Alexandrovna, zkoušela psycholingvistiku. Jsme takoví pokusní králici. Rozumím jí většinou bez problémů, ale odpovídat příliš nejde. Mám nějaký blok či co :). Však já se rozkecám. Představila nám jednoho Číňana,… Celý článek ›

Dvě Evropanky přijely studovat do Volgogradu – velká událost (vzhledem k tomu, že zde platí rovnice, co zahraniční student, to Číňan, student odjinud je opravdu velice zajímavý). První den ve škole je svátek, o učení nemůže být ani řeč. Bohužel o získání rozvrhu nebo více informací k probíhání studia zatím také nemůže být řeč. Kdo si počká… Výhled z přístavu Kruté ráno. Vstala jsem s nateklým obličejem, po celém těle přibylo štípanců… Celý článek ›

Na bydlení v české bytovce, třeba i s umakartovým jádrem, bychom si neměli stěžovat. To je jedno z mnoha mouder, na které jsem po dnešním pobytu ve Volgogradu přišla. Navštívili jsme klasickou ruskou domácnost, malý byt v nehezky vypadající bytovce. Bytovky před rekonstrukcí u nás v Čechách vypadají krásně oproti tomuhle. Po návštěvě vyrážíme najít pražskou restauraci, ale nepodařilo se nám to, ač jsme průvodcem a dvěma mapami bezútěšně plácali… Celý článek ›

Ach, ta organizace práce a byrokracie. Nějak to ve škole skřípe, nic nelze vyřídit jen tak. A kromě toho, čím více se blíží začátek školního roku, tím více Číňanů blokuje školní chodby. Placení koleje bylo jako nepovedený vtip. Chtěli po nás 75 euro za tři měsíce. Paráda, eura mám. Po úspěšném hledání kasy ale zjišťujeme, že to chtějí v rublech. Jako svědomitá cizinka jsem už více peněz raději nechala doma, takže u sebe vážně dalších… Celý článek ›

Když se řekne v Rusku „řeka“, rozhodně se tím nemyslí něco jako Vltava nebo Berounka. Vltava v Praze je pro ně možná tak nějaký kanál nebo jedno z mnoha ramen řeky. Ve Volgogradu ale opravdovou řeku najdete a to jen několik desítek metrů od naší koleje. Malý Čech má pocit, že je to spíše moře. Dnešní den byl hlavně o procházce k Volze. Člověk vždy přijde ke břehu a říká si, sakra, ta řeka je stále větší a větší. Celý článek ›

Jako správní turisté jsme konečně navštívily místo zvané „Muzej-panorama“, díky kterému se vzpomíná na Stalingradskou bitvu. Muzeum a „melnica“(mlýn) byly skvělý. Všechno je ohromný, všude milion schodů a památníky, kam se podíváš. Turisté nevěděli, co fotit dřív. Okolo v ulicích se konečně objevily stánky s občerstvením, tak, jak je známe.V okolí budovy muzea je také muzeum vojenské techniky pod širým nebem. Najdete tu tanky, letadla… Celý článek ›